3B1 Ruční granát OÚG vz.34 (za 2.SV označován M34 (t) nebo grenade Kisser offensive)
I po okupaci zbytku území Němci a vytvoření protektorátu Čechy a Morava pokračuje výroba tohoto ručního granátu, ale už ne pro potřeby naší republiky. Jsou plněny zakázky pro spojence Německa (Rumunsko a nově vytvořený Slovenský štát) a rovněž pro německý Wehrmacht.
3B2 Původní československé signální náboje 26,5mm v provedení vz.36
Pro potřeby armády Slovenského štátu byly vyráběny signální a osvětlovací náboje v provedení s mosaznou nábojnicí. Šlo o podobné výrobky, jako vyráběla továrna Velínského v Jablůnce a v tomto zboží obě firmy po nějakou dobu soutěžily. Některé typy nábojů byly levnější z Bojkovic, jiné z Jablůnky. Podle dokumentu ze státního archívu byly z Bojkovic pravděpodobně nabízeny minimálně tyto rakety: bílá a červená s jednou hvězdou, bílý a zelený déšť, žlutý a fialový dým na padáčku. Zboží ze skladů MNO zabavila německá armáda, takže na použití těchto nábojů byl vydán i německý předpis.
3B3 Počinové náložky do leteckých pum Übertragungsladungs Ring a Voll
V roce 1941 byla zahájena výroba náložek. Jedná se o vylisovaná tělíska z trhaviny kyseliny pikrové, která zajišťují přenos detonace ze zapalovače letecké pumy na její hlavní náplň. Ta bývala laborována většinou méně citlivými výbušninami, ke konci války i velmi znečištěnými trhavinami a navíc s vysokým obsahem náhražkových surovin, takže k nastartování potřebovala pořádný impuls. Práce s kyselinou pikrovou byla nepříjemná hned z několika důvodů - její prach barví vlasy i kůži dožluta, dělá hořkou pachuť v ústech, a navíc občas při lisování vybuchla. Vylisovaná tělíska se balila do jemného papíru a parafinovala nebo lakovala. Z Bojkovic byly náložky dodávány k adjustaci leteckých pum - před vložením zapalovače se do bočního otvoru vložily nejprve náložky typu Voll, pak Ring a nakonec se upevnil zapalovač pumy. Byly používány např. v pumách SC-50, SD-70 a SC-250, a pravděpodobně v těch, které se laborovaly v nedalekých Bohuslavicích v Detoně. Stejné výrobky dělala i Velínského továrna v Jablůnce, tak jsou ilustrační fotografie zcela stejné.
3B4 Ženijní náložky 100gr Bohrpatrone 28
Jedná se o lisované náložky z kyseliny pikrové, skládané ze dvou částí. První část je prostý válcový výlisek a druhá část je v přední části opatřená kovovou závitovou paticí (Ankermutter) na zašroubování zapalovače s rozbuškou. Kovová patice byla příčinou problémů při lisování, které občas skončily výbuchem a zničením lisovadla, aniž by se nutně muselo jednat o sabotáž. Fotka lisovny náložek během stavebních oprav po výbuchu je přiložena. Po lisování se obě části slepily dohromady, zabalily do papíru, přes patici se nalepila záslepka a celá náložka se vymáchala v parafínu kvůli odolnosti k vodě. Následně byly náložky používány k trhacím destrukčním pracím nebo k adjustaci například protipěchotních betonových min Stockmine 42,43,44 s nástražným drátem. I zde se jedná o stejný výrobek, jaký produkovala jablůnecká továrna, takže obrázky jsou stejné.
3B5 Osvětlovací padáčkový náboj 26,5mm Fallschirmleuchtpatrone 41 - Typ 1
Po zahájení války se Sovětským svazem začalo Německo rychle využívat kapacity pyrotechnických továren na podrobeném území a také Bojkovice dostaly zakázky na padáčkové osvětlovací náboje německého provedení Fallschirmleuchtpatrone 41. V této době byl ještě relativní dostatek barevných kovů, takže nábojnice byly vyráběny z hliníku (Ausführung B - Aluminium, dodávané do Bojkovic například firmou Aluminium und Metallwerke Sörensen und Köstner GmbH, Neumünster, válečný kód aj). Výrobní kód bojkovického závodu za války byl bkwz. Doba hoření světlice byla minimálně 30 sekund a snášela se na padáčku.
3B6 Osvětlovací náboj s padáčkem 26,5mm Fallschirmleuchtpatrone 41 - Typ 2
Po počátečních úspěších ve válce se Sovětským svazem začalo Německo pomalu ztrácet dech a nejpozději od roku 1942 mělo nedostatek barevných kovů, takže nábojnice původně vyráběné z mosazi nebo z hliníku (Ausführung B - Aluminium) byly rychle nahrazovány ocelovými lakovanými (Ausführung C - Stahl). Po laboraci se dodávaly balené po deseti kusech v papírových krabičkách (Pappschachteln). Výrobní kód Bojkovického závodu za války byl bkwz. Doba hoření světlice byla minimálně 30 sekund a světlice se pomalu snášela na padáčku. Celková měsíční výroba signální munice dosahovala v roce 1944 kolem 500 000ks, většina byly právě tyto padáčkové světlice.
3B7 Osvětlovací padáčkový náboj 26,5mm Fallschirmleuchtpatrone 41 - Typ 3
Po počátečních úspěších ve válce se Sovětským svazem začalo Německo pomalu ztrácet dech a nejpozději od roku 1942 mělo nedostatek barevných kovů, takže nábojnice původně vyráběné z mosazi nebo z hliníku (Ausführung B - Aluminium), následně nahrazené ocelovými lakovanými (Ausführung C - Stahl) byly na samém konci války nahrazeny ještě více ošizenými nábojnicemi s ocelovým pocínovaným dnem a papírovou dutinkou (Pappe) od dodavatele Emil Adolff, Spinnereihülsen und Spulenfabrik Reutlingen (válečný kód cuy). Po laboraci byly razítkem potištěny výrobním kódem Bojkovic bkwz. Po skončení války byly zbývající nábojnice a díly německého typu zužitkovány k výrobě československých signálních nábojů (viz. odkaz 4B3).
3B8 Osvětlovací náboj německého provedení Leuchtpatrone 41 - typ 1
Po zahájení války se Sovětským svazem začalo Německo rychle využívat kapacity pyrotechnických továren na podrobeném území a také bojkovický závod získal zakázky na osvětlovací náboje německého provedení Leuchtpatrone 41. V této době byl ještě relativní dostatek barevných kovů, takže nábojnice byly vyráběny z hliníku (Ausführung B - Aluminium). Nábojnice dodávaly například firmy Monheimer Ketten- u. Metallwaren-Industrie Poetz u. Sand, Monheim-Duesseldorf (kód auj) nebo Adolf Hopf AG, Tambach-Dietharz in Thueringen (kód fnk). Po laboraci byly označeny potiskem a výrobním kódem Bojkovic za války bkwz. Doba hoření světlice byla minimálně 9 sekund a výškový dostup minimálně 80m.
3B9 Nástražné osvětlovadlo Alarmleuchtzeichen
Pro potřeby Němců ke střežení vlastních pozic, skladů a pro ochranu vlastních vojsk proti vstupu do minových polí byla v Bojkovicích vyráběna nástražná osvětlovadla typu Alarmleuchtzeichen (Alarm-Leuchtzeichen) s výrobním kódem (hersteller code) bkwz. Jde v podstatě o osvětlovací minu, která se pomocí hřebíků přitluče na strom či dřevěný kolík a aktivuje se potažením podél nataženého nástražného drátu. Stejný výrobek byl v Bojkovicích vyráběn také po skončení války pod označením Nástražné osvětlovadlo NO a následně byla jeho konstrukce lehce upravena na Nástražné osvětlovadlo NO - 2 (viz. 5. období, odkaz 5B3).
3B10 Signální náboj 26,5mm Alarmschusspatrone
Pro potřeby ochrany vlastních pozic a osvětlení v noci byly pravděpodobně vyráběny také náboje Alarmschusspatrone do nástražných zařízení aktivovaných pomocí podél nataženého nástražného drátu. Při zachycení drátu a jeho potažení došlo k výstřelu výstražného náboje Alarmschusspatrone.
3B11 Využívání delaborační a skladovací kapacity závodu - 4cm Flak 28, československé letecké bomby ap.
Mimo vlastní výrobky byly v závodě uskladněny bedny s municí jiných výrobců a to ve velkém množství, podle různých zdrojů shodně minimálně desítky vagónů munice. Například šlo o 4cm náboje maďarské výroby do kanónu Flak 28, dělostřelecké nábojky, československé letecké bomby apod. Dne 10. května 1944 došlo v továrně k sérii obrovských výbuchů, které zničily 5 skladů obsahujících desítky vagónů munice. Jelikož k výbuchu došlo přesně ve chvíli střídání ranní a odpolední směny, o život přišlo několik německých strážných, ale žádní dělníci z obou směn, kteří v té době ještě byli v šatnách u hlavní vrátnice. Pro představu, v závodě pracovalo již celkem cca 2000 lidí a jen pár desítek strážných. Proto i když tehdy nebyli Němci vypátráni viníci, není moc pochyb o tom, že šlo o zdařilou sabotážní akci. Bohužel na druhou stranu, v nedalekých Bojkovicích byli výbuchem materiálně poškozeni skoro všichni usedlíci a rozbitá okna byla místy i ve 40km vzdáleném Zlíně. Do Bojkovic také dorazily stovky německých vojáků, a osobně také německý ministr pro věci protektorátu velitel policie Karl Hermann Frank. Původně chtěl městečko Bojkovice srovnat se zemí a každého desátého zaměstnance závodu nechat popravit, ale nakonec naštěstí k žádným podobným represím nedošlo.
3B12 Kompletace 34,5 mm leteckých signálních raket
Zatím se sice nepodařilo získat žádný hmatný důkaz válečné produkce 34,5mm leteckých signálních raket v Bojkovicích, ale ve státním archívu byl nalezen dokument z roku 1941, ve kterém je uvedeno srovnání nabídkových cen leteckých signálních raket od dodavatelů Velinský i Kyšer v říšských markách. Podle tohoto dokumentu byly z Bojkovic nabízeny minimálně tyto 34,5mm rakety: bílá, červená a zelená s jednou hvězdou, bílá, červená a zelená s deštěm a padáčkové dýmové barvy žluté, zelené a fialové. Pokud by někdo měl takovýto důkaz k dispozici, budu za jeho poskytnutí velmi vděčný.
