Zbrojovka v Uherském Brodě
Z obdobných důvodů jako u dalších zbrojovek na těchto stránkách (militaristický nacistický režim v sousedním Německu a požadavek MNO na přesouvání strategického obranného průmyslu od hranic dále do československého vnitrozemí) již koncem roku 1933 vznikl záměr zbudovat nový závod České zbrojovky Strakonice (firma Česká zbrojovka, a.s., Praha, továrna Strakonice) někde na česko-slovenském pomezí. Komise MNO zvolila, jako nejvhodnější lokalitu ze všech uvažovaných, město Uherský Brod. Zprvu se předpokládalo, že by byl nový závod jen připravený pro případný přesun výroby ze Strakonic a měl by k dispozici volné pozemky na další rozšiřování. Původní zadání bylo takové, že nový závod musí být schopen pojmout výrobu minimálně 160ks leteckých kulometů a 6000ks armádních pistolí vz.24 měsíčně. S přesunem výroby raketových pistolí vz.28 a vz.30 se nepočítalo. S následujícím vývojem mezinárodní situace bylo brzy jasné, že v Uherském Brodě bude vybudován plně aktivní výrobní závod a k prvnímu stavebnímu kopnutí do země došlo 28.7.1936. Plán stavebních prací byl striktně dodržován, takže závod Česká zbrojovka Uherský Brod pro cirka 2000 zaměstnanců byl dokončen již 28.11.1936. Během prosince byl závod připraven personálně (ze Strakonic přešlo do Brodu kolem 136 techniků a dělníků, náborem z okolí byl závod na celkovém počtu cca 600 zaměstnanců) i strojně (za státní peníze byly pořízeny ze zahraničí v té době ty nejlepší stroje, jaké neměl ani strakonický závod). Takže od ledna 1937 zahájil závod výrobu prvního výrobku – leteckého kulometu LK vzor 30 (LK 30). První přejímky a dodávky těchto kulometů armádě bez větších problémů proběhly v červnu. Současně bylo zjištěno, že kapacita závodu je mnohem větší (až 200ks kulometů měsíčně). Dalším výrobkem továrny byly na žádost MNO raketové pistole vz.30 pro četnictvo (určené hlavně pro vystřelování slzotvorných nábojů) a finanční stráž v počtu 700ks následované v červenci 1938 další objednávkou od MNO, opět na raketové pistole vz. 30 (v dnešní terminologii signální pistole) ráže 26,5mm v počtu 10050ks. Těsně před Mnichovem byla zahájena také výroba některých dílů pro pistole vz. 38 pro potřeby mateřského strakonického závodu (desetitisíce kusů závěrů, hlavní se třmenem, spouští, kohoutů a dalších dílů). Dále byly v srpnu 1938 objednány další kulomety LK 30 a to 230ks křídlových, 1100ks věžních, 60ks pilotních a 30ks pozorovatelských LK30, k tomu 1 milión článků pásů a další součástky (plničky, náhradní díly, hlavně, mířidla).
Po Mnichovu v září 1938 byly objednávky ze strany vojenské správy velmi omezeny a závod byl nucen propouštět zaměstnance, takže koncem roku 1938 jich ve zbrojovce zůstalo 372 z původního počtu více než 700. V této době byl hlavním výrobkem letecký kulomet LK 30 ráže 7,92x57mm s pásovým nebo zásobníkovým podáváním nábojů (bubnový zásobník byl na 96 nábojů). Články kulometných pásů byly v Brodě rovněž vyráběny. Tato zbraň byla velice zdařilá a pragmatická kompilace toho dobrého z designů kulometů Lewis, Vickers a Maxim, takže byla zavedena nejen v československém letectvu, ale také v Persii (Iránu), v Řecku a v Estonsku. Měsíční kapacita výroby byla nyní kolem 100kusů. LK 30 byl vyráběn také ve verzi dvou spojených zbraní v jedné lafetaci jako dvojkulomet (původně s americkým synchronizátorem). Počítalo se i s tím, že se do Brodu přesune výroba některých dalších zbraní a dílů ze Strakonic (pistole vz. 27 ráže 7,65mm, pistole vz. 38 ráže 9x17mm tzv. "louskáček", zaměřovač pro vedení protiletadlové palby z lehkého kulometu vz. 26, z civilních zbraní pak vzduchovky ráže 4,5mm a lovecké kulovničky na malorážkový náboj .22 Long Rifle). Ale německá okupace v březnu 1939 znamenala pro Českou zbrojovku a její továrny další nečekané změny plánů.
Krátce po okupaci se pokračovalo v rozpracované výrobě LK 30 (MG 30) a jeho výroba i výroba dalších rozpracovaných původních československých armádních zbraní skončila až koncem roku 1940. I poté ale docházelo (díky relativně vysoké kadenci střelby a dobré kvalitě zbraně) k improvizovanému využívání LK 30 (Němci označován jako MG 30) například jako pomocné protiletadlové zbraně nebo jako pěchotní zbraně. U civilních zbraní (vzduchovek a malorážek) probíhala výroba v malých sériích až do roku 1942, kdy ji oficiálně zakázala německá vojenská správa továrny. Již koncem srpna 1939 ale začala v závodě intenzívní příprava na výrobu německých zbraní – v první řadě leteckého kulometu MG 17. Tato příprava, včetně konstrukce a výroby přípravků, nástrojů a měřidel, byla ukončena v květnu 1940 a do konce roku již byly dodány první série hotových kulometů MG 17. Kapacita výroby byla kolem 800ks souprav MG 17 měsíčně a vyráběly se až do konce války, včetně nezbytného příslušenství. Kromě toho se postupně zaváděla výroba souprav dílů pro další německé kulomety MG 34 (kompletní hlavně pro mozaikovou výrobu od roku 1940), MG 81 (kompletní hlavně s uzamykacím ústrojím od roku 1942) a MG 131 (místo původního plánu kompletace kulometů byla nakonec realizována pouze výroba dílů kulometu MG 131), a od roku 1944 také produkce součástí protiletadlového děla K-35. Kuriozitou je, že v samotném závěru války byly k výrobě lidových a výrobně maximálně zjednodušených pušek (Volkssturmgewehr nebo také Volksgewehr VG-2 ráže 7,92x57mm firmy Spreewerk GmbH) zužitkovány nevyužité kulometné hlavně z Uherského Brodu. Závod v Brodě měl vyrábět rovněž pouzdra závěru a pažby pro Volksgewehr VG-1. Klížené dřevo určené původně na pažby VG-1 bylo později zužitkováno na pažby poválečných malorážek. Název továrny za války byl Böhmische Waffenfabrik Prag, AG, Werk Ungarisch Brod. Německý válečný výrobní kód uherskobrodského závodu byl bky a jeho mateřského strakonického závodu fnh. Během války byl s podporou českého vedení továrny prováděn rovněž tajný vývoj civilních zbraní, jako příprava výrobního programu na dobu po skončení války. Jednalo se o vzduchové pušky, vzduchové pistole, lovecké malorážkové kulovničky a o tříranový brokový automat. Na konci války mělo v závodě proběhnout ARLZ (plánovité zničení závodu) podobně jako v dalších zbrojovkách. Němcům se sice podařilo provést zničení veškeré důležité a výrobní dokumentace, ale tajné kopie výkresů a technologických postupů již měli zaměstnanci závodu před Němci naštěstí dobře ukryté. Během poslední fáze Zerstörung (konečné zničení) byly poškozeny některé stroje, ale do osvobození závodu sovětskou Rudou armádou již okupanti nestihnuli provést destrukci celého závodu.
Ihned po skončení války byl, dílem šťastných okolností a dílem prozíravosti vedení podniku v době války, uherskobrodský závod v relativně neporušeném stavu a s připravenými programy pro zahájení civilní mírové výroby - vzduchovek, sportovních a loveckých zbraní. Po válce ale nastal všeobecný chaos a vláda v čele s prezidentem Benešem si byla vědoma potřeby zachovat klíčové podniky a odvětví (pěněžnictví, těžký průmysl, doly, zbrojovky…) pro další chod republiky, což bylo řešeno vytvořením Komise pro znárodnění průmyslu. Již v srpnu 1945 bylo pod národní správou 9045 podniků a firem s celkově cca jedním milionem zaměstnanců, včetně uherskobrodské zbrojovky. V těchto závodech byly jmenovány závodní rady a byli do nich dosazeni národní správci, kteří v první řadě zjišťovali rozsah válečných škod a následně dělali kompletní inventarizaci majetku a vybavení. Prvním výrobkem po válce byl nečekaně německý kulomet MG-17, jehož výrobu si v rámci válečné kořisti vyžádala sovětská strana. Továrna stovku kusů kulometů sestavila ze skladových zásob dílů a předala. Již v létě roku 1945 se rozběhla výroba první série vzduchovek ČZ 236, následovaná v roce 1947 zjednodušenou řadou ČZ 800 až ČZ 803. Vyráběna byla také vojenská výcviková vzduchovka vz. 35/46 a její následná verze vz.47 (v podstatě zjednodušená a vylepšená strakonická vzduchovka vz. 35, výcvik s ní měl připravit na ovládání vojenské pušky vz. 24 a vzduchovka jí je vzhledem a ovládacími prvky velmi podobná). Již od začátku roku 1946 se začalo pracovat na nových výrobcích – nových typech vzduchovek, sportovních, loveckých i vojenských zbraních. V tomto období jasně převažovala civilní výroba a vojenská výroba obnášela jen nějakých 5% objemu výroby. V letech 1946 až 1949 se vyráběl také komerčně úspěšný brokový automat ČZ 241 v ráži 16 a následně 12 i 20. Byly vyráběny také malorážkové kulovničky ČZ 242, pár kusů vzorků brokových a kulobrokových kozlic a v malém množství spousta dalších typů civilních zbraní. A po roce 1948, z důvodu politických změn v Československu a také rostoucího napětí mezi východem a západem, dochází k obnově některých vojenských programů (oprášení a úprava úspěšné předválečné konstrukce samopalu konstruktérů Myšky a Holíka pod označením samopal ČZ 247 ráže 9mm Luger (Model 015) a jeho klon ČZ 347 v sovětské ráži 7,62x25mm, testy samopalu vz. 48 transformovaného později do samopalů 23/25 (9mm Luger) a 24/26 (konverze na sovětský 7,62x25mm), výroba článků nábojových pásů pro kořistní německé zbraně MG 131 a MG 151/20). Poválečné přidělené výrobní kódy (ca od poloviny roku 1948) byly u uherskobrodského závodu she a u strakonického závodu rid. Brodecká továrna vyrábí všechny hlavně zbraní i pro strakonický závod. Přibližně kolem roku 1950 již nastává velmi silný tlak na příklon zbraní k sovětským standardům, ale sdílení informací ze sovětské strany je tak mizivé, že to vývoje zbraní v Československu zatím jen málo ovlivní (neví se, co budou nové standardy). Situace se později radikálně změní po vytvoření Varšavské smlouvy (dnes paktu), takže spousta již udělané poválečné vývojové práce nakonec přijde vniveč a zbraně je nutno překonstruovat na sovětské ráže a přístupy.
K 1.1.1950 byl závod přejmenován na Závody přesného strojírenství v Uherském Brodě a byl přiřazen pod Generální ředitelství přesného strojírenství v Praze. Velmi dobře nastartovaný poválečný rozvoj podniku silně přibrzdila tříletá epizoda s ministryní průmyslu Ludmilou Jankovcovou, která v roce 1952 navrhla a prosadila zákaz vývozu sportovních a loveckých zbraní. Když ho v roce 1954 zase zrušila – trhy našich zbrojovek již byly zčásti obsazené konkurencí. O důvodech této akce můžeme pouze spekulovat, pravděpodobně ale šlo o uvolnění kapacit pro speciální výrobu a řešení závazků v rámci východního bloku. V roce 1958 došlo k začlenění ZPS UB do Výrobní hospodářské jednotky Závodů říjnové revoluce Vsetín (VHJ ZŘR Vsetín), pod kterým jako závod 5 organizačně setrval do roku 1965. Od roku 1965 je závod opět přejmenován na Přesné strojírenství Uherský Brod a začleněn pro změnu pod organizaci Zbrojovka generální ředitelství Brno. Tato změna byla pro uherskobrodskou zbrojovku přínosem v tom, že došlo k delimitaci (převedení) výroby sportovních a loveckých zbraní z Brna do Uherského Brodu. Takže velkoobjemová, ale krátkodobá a nestabilní, vojenská výroba byla posílena odběrově stabilnější výrobou dalších spolehlivých, a zákazníky žádaných, civilních sportovních a loveckých brněnských zbraní. Jednalo se například o malorážky ZKM 452 (1964), ZKM 573, poloautomatické malorážky ZKM 481, kulovničky Hornet ZKW 465 a kulovnice ZKK 600,601, 602. K plánované delimitaci brokových zbraní z Brna do Brodu nakonec nedošlo, údajně z velmi kuriózní příčiny - rozhodnutím tehdejšího podnikového ředitele Emila Řeholy s tím, že mu z Ministerstva nebo z jiných vysokých kruhů skoro každý týden posílají významné delegace a čekají od něj, že jim bude dávat nějaké pěkné dary. A jelikož traktory jim dávat nemůže, ponechá si výrobu brokových zbraní v Brně. V roce 1973 pro představu tvořila speciální výroba kolem třetiny objemu výroby závodu, sportovní a lovecké zbraně (obor 545) kolem 51,6%, komponenty leteckých motorů 7,8% a ostatní výrobky zbytek. Na export se prodalo zboží za cca 90 miliónů Kčs (Korun československých) do více než 70-ti zemí světa.
Sortiment výroby byl v tomto období opravdu široký a pro získání představy si některé výrobky jmenovitě uvedeme. Byly vyráběny například vzduchovky ČZ 236,237 a 238, vzduchovky Slavia 800,801,802,803, 603, 608, 612, 615, 618, 620, 622, 630, 631, 632 v ráži 4,5mm, Slavia 624 převážně v ráži 5,5mm, vzduchová pistole ZVP ráže 4,5mm, poloautomatická vzduchová pistole APP 661 se zásobníkem na 7 broků ráže 4,5mm, vzduchové pistole TEX 086 a TEX Model 3. Dále byly vyráběny terčové pistole ZKP 493, startovací pistole UB 70 a UB 71, terčové revolvery Grand ZKR 590 v rážích .38 Special a .22 LR, malorážky ZKM 452, 561, 573, 581, kulovničky Hornet ZKW 465 a Fox ZKW 465, brokové kozlice ČZ 581,582, ČZ 583 (provedení 12/12 na skeet a baterii), 584 až 587. Z krátkých zbraní byly vyráběny pistole Duo(Z) 6,35mm (převedena výroba z továrny Dušek Opočno), ČZ45, 7,65mm pistole ČZ vz. 50, vz.70, 9x19mm pistole ČZ 75 (CZ 75), pistole ČZ vz.82 ráže 9x18mm Makarov, ČZ 83 v ráži 7,65mm nebo 9mm Browning, ČZ 85 (CZ 85) v ráži 9x19mm Luger. Dále byly vyráběny vojenské zbraně samopaly vz. 24/26, vz. 23/25 s příslušenstvím, vz.58, vz.61 Škorpion (původní verze byla v ráži 7,65mm Browning, později vznikly i verze v rážích 9mm Browning krátký a 9mm Makarov), samonabíjecí pušky vz. 52 a vz.52/57, odstřelovačské pušky OPu vz. 54 a signálních pistolí vz. 44/67 a 44/81. Kromě toho byly vyráběny články nábojových pásů pro německé zbraně MG 131 a MG 151/20, dále pro sovětské zbraně na náboj 20x99mm, 7,62x54R (kulomet Gorjunov) a pro 23mm kanóny NR-23 (následně výroba přesunuta do Jablůnky) a pro 37mm kanóny N-37, včetně podávacího zařízení. Pro výrobu textilního hydraulického stavu H-150 ve Vsetíně závod zajišťoval soupravu 156ks dílů, pro výrobu traktorů soupravu hydraulických dílů a pro výrobu letounu L 410 produkoval komponenty turbovrtulového leteckého motoru M601, reduktor Walter 301 a 302, náhonovou skříň a další součástky. Pro potřeby dalších podniků vyráběl také zvláštní nářadí, měřidla a odlitky z oceli. Název podniku se v osmdesátých letech ještě dvakrát změnil na Agrozet Uherský Brod a na Česká zbrojovka, Uherský Brod, než došlo k další významné společenské a politické změně v listopadu 1989.
Vzhledem k převládajícímu civilnímu sortimentu a k dobrému jménu v zahraničí (a nízkým cenám) se zbrojovce v Uherském Brodě daří zvládat nové poměry po roce 1989 i následnou privatizaci vcelku dobře. V roce 1992 dochází ke změně názvu na Česká zbrojovka a.s., Uherský Brod, dochází také k registraci nové podnikové známky UB CZ a ke sjednocení značení zbraní CZ namísto ČZ i CZ používaným dříve. Pokračuje výroba pistolí vz.82, CZ 83, CZ 85, a CZ 75. Je zahájena výroba modelů CZ 75 B, CZ 75 Automatic, CZ 75 Champion, CZ 75 Semicompact a CZ 75 Compact, CZ 75 Kadet s adaptérem .22LR a malorážková pistole CZ 83 Jane, CZ 75 D Compact, CZ 75 BD, CZ 75 BD Police, CZ 75 IPSC (Standard a Modified), CZ 75 Czechmate III, CZ 75 DAO, CZ 75 B SA, CZ 97 B, CZ 40 B, CZ Colt Z40, CZ 100, CZ 110, CZ 122 Sport, ČZ 91 S (pistole podobného vzhledu, jako měl samopal vz. 61 Škorpion), pokračuje výroba samopalu vz.61 Škorpion a malosériově se dělá i samopal vz.83 Škorpion v ráži 9mm BrC, pistolí CZ 92 ráže 6,35mm Browning, pistolí Colt Z 40, malorážek ZKM 452-2E a CZ 511, kulovnic ZKK 600, 601 a 602, CZ 527, 531, 537, 550 ve verzích Lux, Monte Carlo, Standard, Bettue, Minessota, Sport, brokových a kulobrokových kozlic serie ČZ 581, 584, 586 a vzduchovek Slavia 625, Slavia 630 Standard a Slavia 631. V malé sérii byly pro pyrotechnickou službu PČR vyrobeny rozstřelovače podezřelých předmětů Tarantule. Rovněž pokračuje výroba dílů pro letecké motory a traktorových uzlů. Pro zahraniční zákazníky se vyrábí např. ozubená kola, přesné odlitky, obráběcí nástroje nebo realizuje tepelné zpracování. V roce 1997 byla založena dceřiná společnost CZ-USA, která podpořila dynamicky se rozvíjející severoamerický trh. Zakázka na přezbrojení české policie pistolemi rovněž firmě umožnila další rozvoj v oblasti krátkých zbraní a kvalitativní skok kupředu, což později podpořilo vznik řady nových zajímavých zbraní moderní konstrukce.
Po roce 2000 se firma dynamicky rozvíjí a patří mezi renomované světové výrobce ručních, loveckých, sportovních i vojenských palných zbraní dodnes, informace o výrobcích po roce 2000 jsou na internetu a na webu CZUB velmi dobře dostupné, takže na těchto stránkách zatím uváděny nejsou. Doufejme, že zbrojovka v Uherském Brodě výzvu spojenou s nedávnou akvizicí Coltu zvládne a bude úspěšně pokračovat v šíření dobrého jména české zbrojní produkce.
