1V1 Náboje pro 2cm VKPL vz. 36
Protože československá armáda neměla v období před 2. SV dostatek vhodných protiletadlových automatických zbraní a vývoje českých firem ještě nebyly úspěšně dokončeny, byly ze Švýcarska zakoupeny kanóny (podle dnešní terminologie jsou to kanóny) Oerlikon ráže 20mm. Velký kulomet proti letadlům vz.36 byl zbraní proti vzdušným cílům i pozemním cílům, zejména tehdejší útočné vozbě. Ve Vsetíně se pro tento kanón měly vyrábět některé náhradní díly - například hlavně a kolébky. Kromě kanónů byla státem ze Švýcarska zakoupena také licence na výrobu nábojů pro tento kulomet. Tato výroba byla, s pomocí Zbrojovky Brno a také tradičního výrobce nábojů na českém území firmy Sellier & Bellot ve Vlašimi, úspěšně uvedena do provozu v nově budovaném závodě Zbrojovky Brno ve Vsetíně ještě v roce 1938 před Mnichovskou zradou. První vzorkové náboje ale byly vyrobeny již v roce 1937 a muniční část továrny se podařilo rozjet v rekordně krátkém čase. Komponenty byly zpočátku dodávány z různých zdrojů (např. nábojnice ze Švýcarska, temena zapalovačů a nábojnice od firmy Bratři Micherové ze Staré Turé, zápalky a rozbušky od firmy Sellier & Bellot ve Vlašimi), následně vyráběny v závodě. Nejvíce vyráběný byl 20mm ostrý tříštivý granát vz.35 se stopovkou a autodestrukcí. Druhý početně nejvíce zastoupený vyráběný typ náboje byl 20mm ostrý průbojný náboj vz.35. Dále byly zavedeny do výroby náboje se střelou celokovovou náhradní, dřevěnou pro cvičnou střelbu a průbojnou výbušnou.
1V2 Vybavení do obranné pohraniční linie ČSR
Mezi jedny z prvních výrobků závodu Zbrojovky Brno ve Vsetíně patřila i tak zvaná Důlní Zařízení DZ, což byl krycí název pro speciální vybavení bunkrů budovaného pohraničního opevnění na hranicích s Německem a Rakouskem. Jednalo se minimálně o tyto výrobky:
DZ-16a – lafeta pro lehký kulomet LK vz. 26 do střeleckého zvonu pohraničních opevnění
DZ-22 - Zařízení k upevnění a rektifikaci záměrného dalekohledu vz. 36 pro těžký kulomet vz. 37 a 4cm kanon vz. 36.
DZ-27 - Lafeta pro lehký kulomet LK vz. 26 ve střílnách pod betonem = pod zem do bunkru (N/CE) – celým názvem „Úplná lafeta N/CE vz. 37“, vyrobeno minimálně 660ks
DZ-28 - Lafeta pro 2 těžké kulomety do kopule M/JA (dvojlafeta) – vyrobeno minimálně 68ks
1V3 Příprava výroby velkého kulometu ZB-60 ráže 15mm a munice pro něj
V rámci stěhování válečného průmyslu do východních částí země byla ve Vsetíně plánována také výroba tzv. velkého kulometu ZB-60 ráže 15mm. Tento kulomet byl vyvinut Zbrojovkou Brno a jeho výrobu se ve Vsetíně do Mnichovské zrady v září 1938 nepodařilo již zcela rozjet. Vyráběly se pouze některé důležité díly na Obj. 7 a jednotlivé vzorky kulometů byly smontovány s využitím dílů ze Zbrojovky Brno.
Československá armáda jej již nestihla zavést do výzbroje, přestože o jejich objednávce Ministerstvem Národní Obrany bylo rozhodnuto. Tato situace nastala patrně kvůli počátečním problémům s občasnými výbuchy střel ještě v hlavni zbraně při výstřelu a později již na to nebyla vhodná situace. O zbrani koluje v naší zemi informace, že se jednalo o konstrukci nešťastnou, nespolehlivou a zbraň vcelku neúspěšnou. Naopak v některých zemích zase byly považovány za velmi praktické, spolehlivé a moderní. Například ve Španělsku bylo z 250 dodaných ks ve službě celých 249 ks ještě kolem roku 1960. Bohužel, většina těchto zbraní vyrobených na našem území posloužila nacistům a jejich spojencům, viz. další období výroby vsetínské zbrojovky.
Kromě výroby kulometu ve zbraňové části vsetínské zbrojovky (spodní část údolí) se připravovala také výroba 15mm munice pro tento kulomet (v horní části údolí). První vzorky nábojů byly vyrobeny ještě před Mnichovskou zradou, sériová výroba se ale rozběhla až po ní. Náboje i kulomety byly dodány také do Persie, takže jsou popisky v tablu i ražby nábojnic arabsky.
1V4 Příprava výroby těžkého kulometu ZB-53
Druhým hlavním výrobkem vsetínské továrny měl být těžký kulomet ZB-53 (TK vz. 37). Podle plánu mělo být přestěhování zařízení a klíčových techniků z Brna do Vsetína původně dokončeno až koncem roku 1938. I když byla velká snaha stěhování urychlit, do 15. září 1938 nebyla výroba dílů pro tento kulomet ve Vsetíně ani zahájena.
1V5 Testování nového samopalu ZK-383 sz brněnské zbrojovky na podnikové střelnici vsetínského závodu
V září roku 1938 byl na podnikové střelnici vsetínského závodu testován nový samopal (tehdy nazývaný kulometnou pistolí) z konstrukční dílny konstruktéra Kouckého pod označením ZK-383 sz. Ve své době se jednalo o zajímavý taktický počin - o doplnění družstva pěchoty kromě lehkého kulometu výkonné puškové ráže o další automatickou zbraň zvýšené palebné podpory - kulometnou pistoli. Kulometná pistole měla některé prvky lehkých kulometů (dvojnožka, rychle vyměnitelná hlaveň, vysokokapacitní zásobník, volitelnou rychlejší a pomalejší kadenci...) a současně byla na poměrně slabý pistolový náboj vz.22, což byl ve své době jen o trochu silněji laborovaný náboj známý jako 9mm Browning krátký. Takže když se družstvo pěchoty dostalo do těsného kontaktu s nepřítelem řádově do 200m, bylo by možno zajistit podporu v podstatě jako od dvou kulometů. Proč byly tyto kulometné pistole testovány zde a ne v Brně jasné není, patrně z důvodu lepšího utajení této akce ve vypjaté době. Po mnichovských událostech už česká armáda o zbraň zájem neměla a konstruktér Koucký zbraň upravoval pro další potenciální zákazníky, například na ráži 9mm Para nebo dokonce i .45 Colt. Němci během okupace nechali brněnskou zbrojovku ZK-383 nadále vyrábět na export. Hlavními odběrateli se v období druhé světové války stalo hlavně Bulharsko, zbraně SS a Slovenský štát (vše ve verzi 9mm Para). Část těchto samopalů se z výzbroje armády Slovenského štátu dostala také do rukou povstalců, takže byly používány během Slovenského národního povstání rovněž proti nacistům. Po skončení války byly ZK-383 exportovány například do Bolívie, Izraele a Venezuely. Celková produkce ZK-383 všech typů se odhaduje na cca 35000ks.
