5. Vsetín – Studená válka a období socialistického plánování (1950-1989)

5V0 Polarizace světa a studená válka

Začátkem padesátých let došlo k odtržení Zbrojovky ve Vsetíně od mateřského závodu v Brně a také k připojení Jablůnky, Zevety Bojkovice a dalších podniků pod Vsetín. Ve světě se pomalu rozjížděla studená válka mezi Západem a Východem, takže všechny zbrojovky na území Československa předávaly civilní výroby jiným podnikům, aby uvolnily kapacity ve vývoji a výrobě zbraní a munice. Svět se začal polarizovat na kapitalistický západ ve sféře vlivu Spojených států amerických (roku 1949 vytvoření Severoatlantické vojenské aliance, dříve nazývané v našich končinách paktem) a socialistický východ ve sféře vlivu Sovětského svazu (rok 1955 vytvoření Varšavského vojenského paktu, dříve v našich končinách nazývaného Varšavskou smlouvou). Nastalo období studené války a horečného zbrojení a propagandy obou zápolících stran. Všichni tvořili nějaký štít, chránili ty správné hodnoty, byli ti hodní, s těmi zlými uměli patřičně zatočit a hlásali tu jedinou správnou pravdu. A jestli neumřeli na covid 19 nebo na nežádoucí účinky tzv. vakcín proti němu (po změně tradiční definice pojmu vakcína v roce 2020 již tzv. neplatí), tak ta pohádka milé děti trvá dodnes.

5V1 Pancéřovka P27

Jedním z prvních poválečných výrobků byla účinná pancéřovka. Přes několik designových pokusů (s raketovým motorem, PPZ ap.) se nakonec začala ve Vsetíně vyrábět pancéřovka typu P27 a také munice do ní (s červeným pruhem ostrá se zapalovačem Z2, s černým pruhem náhradní a cvičný P-27 st-Cv pro secvičení činností střelce s nabíječem). V roce 1953 byla cena jedné pancéřovky P-27 kolem 1800Kčs. Nábojky byly vyráběny v Bojkovicích (viz. 5B1) s využitím palníků P 121 ze Vsetína. První pancéřovky s municí byly přiděleny například pohraničníkům na ostrahu hranic republiky. Později byla modernizována na typ P27A a výroba munice přešla do nedaleké Dubnice nad Váhom. Jelikož měla malý účinný dostřel, nahradila ji brzy dnes již legendární sovětská pancéřovka RPG-7. Pár kusů pancéřovek s upravenou municí sloužilo v dolech na odstřely nebezpečných převisů a balvanů na dálku. Nemalé množství pancéřovek s municí bylo dodáno také do sousedního Polska. Vysloužilé pancéřovky P-27 s municí pak jejich uživatelé odprodali nebo dodali v rámci soudružské pomoci do různých zemí, např. v Africe nebo Arábii. Je to s podivem, ale tyto zastaralé zbraně i s municí odněkud vyhrabali radikální islamisté, takže jsou snad doposud funkční.

Kromě pancéřovek byly vyráběny rovněž vložné hlavně P27. Bohužel, zatím nemám k dispozici žádnou fotografii tohoto výrobku.

5V2 Tarasnice 21

Jelikož měla pancéřovka P27 velmi malý účinný dostřel, byla vyvíjena zbraň s delším dostřelem, která by současně byla ještě přenosná. Postupným vývojem přes prototyp nazývaný P1, který byl svého času dodaný k testování také do SSSR, a zde vyhodnocený jako zbraň s nejvyšším účinným dostřelem v dané kategorii přenosných PT zbraní, vznikla Tarasnice T21. Tato sice vážila přes 15kg, ale bylo možné ji opatřit kolečky a vléci ji za madlo upevněné na její hlavni. Vyrábět se začala rovněž ve Vsetíně a její cena byla kolem 6600Kčs, což byl v té době zhruba půlroční plat. Pro tarasnici zde byla po krátkou dobu vyráběna také munice (následně převedena do nedaleké Dubnice nad Váhom) a zapalovač Z21. Zapalovač Z21 už na první pohled vychází z německého zapalovače použitého na Panzerschrecku (AZ 5095/1) a používá také rozbušku německého typu zvanou Duplex. Podobně lze na munici pro pancéřovku P27 nalézt zapalovač Z2, který je zase velmi podobný zapalovači z německého Panzerfaustu (typ FpZ 8003). Je ale třeba říci, že československé zbraně tarasnice i pancéřovka měly velmi odlišné principy oproti německým zbraním Panzerschreck a Panzerfaust, a využití zkušeností a zásob válečných iniciátorů šetřilo čas při vývoji nové munice. Podniková střelnice pro tarasnici a pancéřovku byla v údolí Červenka. Pro potřeby výcviku a kvůli šetření ostré munice a hlavní byla k tarasnici dodávána také vložná hlaveň a redukované náboje 14,5mm (viz. 5V16 níže). Redukované náboje byly tvořeny elektricky odpalovanou nábojkou (nejprve vyráběnou v Chrastu u Plzně (bývalá továrna Jana Anderse na zápalnice a elektrické palníky, kód rfd), následně ve Vsetíně czo a nakonec ve Vlárských strojírnách dtp), ocelovým děrovaným pouzdrem a ocelovou šipkou. Tarasnice byly v padesátých letech dodány například do Egypta, Albánie a dalších zemí. Přestože se zbraň a munice do ní nevyrábí již minimálně 50 let, v roce 2017 bylo několik exemplářů T21 zabaveno islamistům v syrském městě Rakka.

5V3 Pokračování výroby nábojů 13mm a 20mm do německých vzorů zbraní

Ještě na začátku padesátých let dobíhala ve Vsetíně výroba upravené munice německého vzoru, a to náboje pro letecký kulomet MG 131 El a také náboje pro dosluhující kořistní čtyřčata Flak 38 (např. trhavý náboj 20T/38N). Výroba náboje 20x138B (náboj 20mm vz. 38 N) pokračovala v ČSSR pro potřeby použití ve vložných tankových hlavních (viz. odkazy 5V12 níže a 5S1) sice i později, ale již ne s mosaznou nábojnicí, a také ne ve Vsetíně. Náboje 13mm byly sestavovány ve Vsetíně minimálně ještě v roce 1951 a v typech se žlutou trhavou střelou (náboj T13 / Nb 13mm OT se zapalovačem NZ134 nebo NZ 134 A), s modrou zápalnou střelou (náboj Z13 / Nb 13mm OZ se zapalovačem NZ 135), s fosfátovanou černou ocelovou průbojnou střelou (náboj P13 / Nb 13mm OP), se šedou náhradní střelou (náboj N13 / Nb 13mm ONh) a náboje tlakoměrné pro balistickou kontrolu. Výroba německých 13mm nábojů skončila v první polovině roku 1951 a plynule ji nahradila výroba sovětských nábojů 12,7x107mm. Ještě před rokem 1960 došlo i k vyřazení kulometů MG 131 El. z výzbroje z důvodu zcela nedostačujícího výkonu náboje 13x64b v boji proti moderním letounům.

5V4 Letecká pyrotechnika

Podobně, jako byly německé zbraně a náboje nahrazovány sovětskými vzory, byla nahrazována také letadla a další technika. Z důvodu přípravy licenční výroby stíhaček MiG 15, 19 a posléze i MiG 21 v ČSSR bylo potřeba vyrábět také katapultážní systémy pro tato letadla. Ve Vsetíně byly vyráběny pyromechanismy (pyropistole odhozu překrytu kabiny a teleskopický mechanismus vyhazující sedačku s pilotem z kokpitu) a pyropatrony PK 4-1 a PK 5-1 pro sovětskou katapultážní sedačku KK1, PPV 17-20 i další. Upravený teleskopický mechanismus pro KK1 byl později použit i v L-29 Delfín a také v nácvikovém katapultážním trenažeru pro nácvik katapultáže NKTL-29-39. Později byly vyráběny také pyromechanismy a pyropatrony pro československé vystřelovací sedačky typů od VS1 (Delfín) přes Albatrosy, Alcu s VS2 po VS20 v L-159T2. Výroba letecké pyrotechniky probíhá v podstatě dodnes. Kromě toho byly vyráběny také různé iniciátory do leteckých hasicích systémů nebo do leteckých zapalovačů, odjišťovačů a leteckých raket LR-55 a LR-130.

5V5 Letecký kanón NS-23KM a NR-23 ráže 23mm a jejich lafety CT

Pro licenční sovětské stíhačky byla ve Vsetíně zaváděna také licenční výroba sovětských kanónů NS-23KM (KM značí pro použití v křídlech i motoru) a posléze i kanónů NR-23 na stejný náboj 23x115mm, ale s vyšší kadencí pro použití v modernějších proudových letadlech MiG. Kromě toho se zde vyráběly také lafety CT pro tyto kanóny a komponenty na výrobu 23mm nábojů (poválečný výrobní kód Vsetína byl czo), která ale probíhala ve Vlárských strojírnách ve Slavičíně pod kódovým označením projektu V130 (kód továrny dtp).

5V6 Náboje sovětského vzoru 12,7x108 mm, 14,5x114 mm a 20x99R

Začátkem padesátých let bylo rozhodnuto o přesunu výroby sovětských nábojů 12,7x108 mm i nábojnic z Považské Bystrice (poválečný výrobní kód aym) do Vsetína (czo). Již v roce 1951 jich bylo vyrobeno přes 6 miliónů kusů. Používal se do PL kulometů DŠKM, do PL čtyřčete vz.53 a do zástřelné hlavně ZH59. Byly vyráběny s mnoha typy střel (PZ32, PZSv, NhSv, Nh50).

Kromě tohoto náboje byla ve Vsetíně prováděna sestava nábojů 14,5x114 mm se střelou PZB32 nebo PZSv z nábojnic dovážených ze Slavičína (dtp) a prachu ze Semtína (nma). Zbytek komponent byl místní. Náboje se používaly v těžkém kulometu KPVT instalovaném například v OT-64.

Další náboj sovětského vzoru byl 20x99R do leteckých kanónů BTN-20E, ŠVAK, B-20. Nábojnice byly dodávány ze Staré Turé (IOU), střely byly místní. Náboj se vyráběl pod kódovým označením projektu V120 a byl používán v letadlech IL-10 (kanón BTN-20E ve střelišti na ochranu zadní polosféry). Byly vyráběny se střelou průbojně-zápalnou PZ, OZT a náhradní.

5V7 Protiletadlový dvojkanón PLDvK vz. 53, PLDvK vz. 53/58 a PLDvK vz. 53/59 ráže 30 mm

Zkušenosti z válečného vývoje ponorkového 3 cm kanónu a jeho munice pro Němce byly počátkem 60-tých let využity ke konstrukci vlečeného protiletadlového dvojkanónu PLDvK vz.53. Ve Vsetíně se vyráběly kanóny, iniciační komponenty munice a v Jablůnce krátké pásy na náboje. Tento neprakticky malý počet nábojů v pásu u relativně vysokokadenční zbraně vedl k vývoji varianty vz.53/58 (stále na vlečené lafetě KUBRA, ale již se zásobníkem na 50ks nábojů), která posléze přešla do vylepšené samohybné verze vz.53/59 Ještěrka, do které Vsetín zajišťoval kanóny a také zásobníky na 50ks nábojů. Zásobníky se lisovaly na objektu 15 a byly s nimi velké problémy. Po technické výpomoci konstruktérů-lisařů z Tatry Kopřivnice se je podařilo vyřešit a výroba již dále běžela podle plánu. Šlo o zbraň zdařilou, takže s využitím několika úprav a modernizací sloužila svému účelu ještě po roce 2000. Dále se zde vyráběly zápalkové šrouby Z1, rozbušky pro zapalovače Duplex T nahrazené následně rozbuškami V16 a V16a, zapalovače ČZ301 (původně v projektu zapalovače pro 30mm náboj PLDvK značené jako ČZ303, pak ČZ312 a nakonec přejmenované na ČZ301), ČZ301A ostré a náhradní ČZ 301-N, a také se zde 30mm náboje repasovaly. V rámci plánované modernizace PLDvK vsetínská zbrojovka spolupracovala na projektech VYDRA, STROP ap., které byly zaměřeny na vývoj vylepšených zbraní a munice ráže 30mm a 28mm, například s kumulativním účinkem na probíjení odolnějších cílů.

5V8 Zástřelná hlaveň ZH59

Pro potřeby výcviku a zastřelování cílů při střelbě z bezzákluzového kanónu vz. 59A byla vyvinuta a vyráběna poloautomatická zbraň ZH 59 ráže 12,7x108 mm. Při výcviku její používání šetřilo drahou 82mm munici kanónu a taky jeho hlaveň před opotřebením. V bojové situaci zase mělo použití ZH umožnit zastřelení cíle pro jistější zásah první ranou a rychlé opuštění prozrazeného palebného stanoviště. ZH 59 byla později využita také pro spřažení s později vyvíjeným kanónem Warrior. Zásobníky z ní byly využity pro první odstřelovací pušky OP vz.96 Falcon ráže 12,7x108mm. Celkem bylo vyrobeno na 350ks ZH 59.

5V9 Univerzální kulomet vz. 59

Patrně nejznámějším poválečným výrobkem vsetínské zbrojovky bude univerzální kulomet vz. 59. Tato zbraň byla pro potřeby ČSLA vyráběna ve dvou verzích podle typu hlavně a to UK vz. 59L s lehkou hlavní na dvojnožce (vyrobeno více než 30 000ks) a UK vz. 59T s těžkou hlavní pro montáž do stojanu na třech nohách (vyrobeno kolem 8270ks). Oba byly pro výkonný náboj 7,62x54R a byly zásobovány náboji v kulometném pásu. V letech 1967-68 byly vyráběny na export také v ráži 7,62x51mm NATO (celkem cca 3400ks).

Kulomet slouží v AČR dodnes.

5V10 Kulomet Gorjunov vz.43/66

Pro potřeby vyzbrojení obrněného transportéru OT-64 a také licenčně vyráběných tanků T-55 bylo třeba elektricky spouštěných těžkých kulometů ráže 7,62x54R. Jelikož byl v Brně na základě sovětské licence od šedesátých let vyráběn kulomet vz.43 Gorjunov, bylo rozhodnuto o jeho přestavbě na elektricky spouštěnou verzi. Tato úprava byla realizována ve Vsetíně v letech 1966-1968 na 3000ks kulometů, které byly následně označeny jako Kulomet vz. 43/66. Ve vsetínské zbrojovce (v její jablůnecké pobočce) byly vyráběny také kulometné pásy pro tento kulomet.

5V11 Odpalovací zařízení vz. 66

Pro potřeby výcviku vojsk byly do výzbroje zavedeny prostředky COP-65, VM-65 a ZV-66. Všechny typy se vystřelují z OZ vz. 66 ráže 95mm, které vzhledem připomíná minomet, a které bylo (s využitím komponent z vyřazených minometů vz.52) vyrobeno ve Vsetíně v počtu 170ks. Munice byla vyráběna v Jablůnce.

COP-65 je cvičný osvětlovací prostředek, velká světlice snášející se na padáku a osvětlující bojiště nebo střelnici při nočních střelbách. VM-65 je vystřelovaná maketa vzdušného výsadku nepřítele, takže vystřelené těleso VM se ve vzduchu rozpadne na 2 části s padáky zelené a oranžové barvy, do kterých se na povel zastřeluje pěchota. Po dopadu se hodnotí počet zásahů v jednotlivých padácích. ZV-66 je prostředek určený k simulaci vzdušného jaderného výbuchu, takže jeho těleso ve vzduchu vybuchne se silným třeskem, oslnivým zábleskem a s vytvořením oblaku dýmu. Jednotky si následně cvičí reakci na výbuch.

5V12 Vložná hlaveň VLOH 5,6mm, 7,62mm a 20mm

Za účelem šetření drahé velkorážné munice a také hlavní kanónů (např. tankových kanónů D-10 při výcviku osádek tanků ve střelbě - ráže 20mm, 7,62mm a 5,6mm pro 100TK, dále ráže 7,62mm pro 100K a 85K) byly vyvinuty vložné hlavně. Hlavně se vsadily dovnitř 85mm nebo 100mm kanónu a používaly levnější střelivo ráže 5,6mm (22.LR malorážka) nebo sovětský 7,62x54R nebo německý 20x138B u nás značený vz.38N (náboj podle typu vložné hlavně). VLOHy byly vyráběné ve Vsetíně a celkem jich bylo vyrobeno kolem 1230ks. Je zajímavostí, že k výrobě 20mm varianty byly "recyklovány" a upraveny hlavně z vyřazených kořistních německých 2cm Flakvierling 38, které byly tou dobou z ČSLA vyřazovány, a používaly stejný náboj vz.38 N.

5V14 Cvičný prostředek CP 34

Po válce u nás zůstaly (jako kořistní) německé výcvikové zbraně Kleinstkanone 34 pro nácvik dělostřeleckých činností na cvičištích. Pro potřeby ČSLA byly repasovány, a snad i vyráběny podle německého vzoru, ve Vsetíně, včetně jejich munice 14,5x20R v provedení blízkém původnímu německému typu (s olověnou střelou). Zařízení s náboji bylo využíváno ke střelbě na redukované cíle do vzdálenosti cca 1km. Následně byla po roce 1963 sestava nábojů přesunuta a realizována v nedalekém Slavičíně (laborační kód dtp), přičemž střelný prach dodával Semtín (nma), nábojnice vyráběla Vlašim (bxn), Povážská Bystrica (aym) a posléze také Slavičín pro svou vlastní potřebu (dtp).

Celkem bylo pod označením CP 34 (cvičný prostředek CP vz. 34N) vyrobeno/repasováno 300ks zbraní a projekt vedl ing. Adamec. Jelikož se v AČR využívají dodnes, jde možná o nejdéle sloužící a dosud používané zbraně v naší armádě vůbec. Rovněž výroba redukovaných nábojů 14,5mm Rd-CP 34 s ocelovou střelou ve Slavičíně probíhala ještě po roce 2000.

5V15 Náboj do cementárenské zbraně CZ-61

Pro potřeby cementárenského průmyslu (levnější údržba pecí - odstřelení převisů a slínků u výpustí za provozu bez nutnosti pec vypnout a vychladit) byla vyvinuta zbraň CZ-61 a náboj 14,5x20R cementárenský. Šlo o využití nábojnice z náboje pro CP vz.34N, která byla ve Vsetíně k dispozici a její osazení novou střelou obsahující vsetínskou rozbušku V16 a 2,2g trhaviny pentrit. Oproti náboji pro CP vz.34N s roznětkou a dýmozábleskovou složí je tedy mnohem nebezpečnější (nalevo, s delším zaškrcením střely, je nebezpečnější náboj pro CZ-61, napravo vsetínský náboj pro CP vz.34N).

5V16 Vložná hlaveň pro Tarasnici T-21

Podobně jako jiné vložné hlavně, byla vložná hlaveň tarasnice T-21 určena ke zjednodušení a zlevnění výcviku vojsk s touto zbraní, protože šetřila drahou ostrou munici i zbraně samotné. Měla ráži 14,5 mm a využívala speciální typ redukovaného náboje 14,5-Rd-T21 s elektricky aktivovanou nábojkou a ocelovou šipkou, které se vkládaly do opakovaně použitelného pouzdra redukovaného náboje. Náboje a všechny jejich díly byly ve Vsetíně vyráběny rovněž.

5V18 Velkorážní kulomet Děgtjarjova-Špagina DŠK vz. 38/46 a jeho modernizovaná verze DŠKM (DShKM) ráže 12,7x108 mm

V roce 1950 získalo Československo od SSSR licenci na výrobu kulometu DŠK vzor 38/46 (KPL vz. 38/46). Dodanou výrobní dokumentaci na tuzemské podmínky rozpracovala Zbrojovka Brno, ale samotnou výrobu v letech 1952 až 1955 realizovala údajně také Zbrojovka Vsetín (minimálně 813ks, zdroj VHÚ SR, je ale možné, že šlo o záměnu za zbrojovku v Uherském Brodě). Oficiálně byla zbraň do výzbroje československé armády zavedená v roce 1953. Koncem šedesátých let byl modernizován. Používal se jako pěchotní na dvoukolové lafetě, jako protiletadlové čtyřče i jako doplňková zbraň tanků, obrněných vozidel a samohybného dělostřelectva. Byl také vyvážen do spřátelených zemí, například na Kubu, kde je čtyřče vz.53 vystaveno v muzeu Playa Girón věnovanému vítězství nad americkou intervencí v Zátoce Sviní.

5V23 Různé muniční iniciátory, zapalovače a komponenty

Pro potřebu vojska byly ve Vsetíně vyráběny různé elektrické i neelektrické iniciátory, zapalovače, komponenty rozněcovačů, rozbušky, zápalky a roznětky, které sloužily k aktivaci výcvikových nebo ostrých výrobků. Některé byly dodávány dalším výrobcům munice jako komponenty pro jejich výrobky. Na tablech jsou výrobky ze všech období produkce závodu, většina jich ale byla vyráběna během studené války.

5V24 Civilní výrobky pro průmysl

Hlavním poválečným civilním výbušninářským výrobkem zbrojovky Vsetín byly bezpochyby mžikové a časované elektrické rozbušky. Jejich výroba byla zahájena kolem roku 1954 řadou DEČ a každým dalším rokem strmě rostla až do maxima nějakých 66 miliónů kusů ročně v roce 1985. Vyráběny byly různé typy z pohledu použitých materiálů (hliníkové, měděné), použití (povrchové, důlní bezpečné, pro seismický průzkum, pro těžbu nafty, tepelně stabilní), , zážehových proudů (NO, SO, Sicca, VO), délky zpoždění do funkce (mžikové, milisekundové, čtvrtsekundové, půlsekundové, sekundové), počtu časových stupňů v řadě apod. Vyvážely se do spousty zemí světa a na dnech dutinek nesly charakteristický symbol - písmeno Z.

5V25 Další civilní výrobky

Kromě rozbušek byly vyráběny některé další výrobky s obsahem výbušnin - například různé palníky pro hasicí systémy do lokomotiv nebo do důlních zařízení, kombajnů apod. Dále byly dodávány komponenty třeba do výstražné pachové signalizace, tzv. merkaptanového relé (silně páchnoucí látka merkaptan ve skleněné ampuli se v případě nebezpečí rozstřelí s pomocí elektrického iniciátoru a velmi rychle rozptýlí pomocí vzduchotechniky ve štole či v ohrožené části dolu, takže horníci mohou na nebezpečí okamžitě reagovat a opustit pracoviště). Je to doplňkový bezpečnostní prvek, protože za hluku pracovních strojů horníci nemusejí zaregistrovat akustické signály sirén, nebo si nevšimnou varovných světel, ale všichni musí dýchat důlní vzduch, takže odporný zápach v něm varuje velmi spolehlivě.

5V26 Další významné civilní výrobky

I když nejsou vysloveně civilní výrobky náplní těchto stránek, aspoň některé si uvedeme. Zbrojovka zdaleka neprodukovala jen zbraně, munici nebo výrobky s obsahem výbušnin. Velmi významným segmentem výroby byly například různé textilní stroje vyprodukované v počtu mnoha desítek tisíc kusů (hlavně pneumatické stavy P 105, hydraulické stavy H105, H125, H145, tryskové stavy P155, P165Z8, Jettis 190 a 230, pletačky, pletací stroje Interlock, Vanit, Žakar, Odzi, Unio, Jervy, Jepy, Meto, Digiplet, Metin, Metex, Jetex, tkací stroj Kontis, Metap 120, šicí stroje Zetina Z45, dále obráběcí stroje, pantografy.., dále různé nástroje, přípravky, měřidla, vrtáky, frézy, hračky, díly pro automobily a traktory (podvozky a pásy pro pásové traktory 35P) a další ...