Výroba a testy 8cm raket ve Vsetíně
Když Němci zjistili účinnost ruských saltových raketometů, zadali pro Waffen SS do vývoje vylepšenou kopii rakety M8 (tzv. Katjuša) a vypouštěcího zařízení. Vývoj byl z Německa přesunut do Příbrami a následná výroba od roku 1943 probíhala na českém území (Příbram dokončení vývoje, Brno vrhač a Vsetín rakety, na konci války také Detona Bohuslavice).
Parametry zbraně 8cm Vielfachwerfer (tzv. Himmlerovy varhany) a munice R. SprGr 8cm
Hmotnost vypouštěcích kolejnic (pro 48ks raket) a jejich lafety – 1290kg
Délka trhavé rakety – 705mm
Hmotnost standardní rakety – 6,8-6,9kg
Maximální dostřel – cca 6 000m (jiný zdroj uvádí 5300m)
Rozptyl raket – čtverec 265m dlouhý a 162m široký
Počet vyrobených raket v letech 1943 až 1944 – cca 200 000ks, z toho neznámý počet ve verzi ARKT do chladného podnebí a ve verzích se stabilizací rotací (pomocí vychýlených trysek ve dně rakety, bez křidélek). Údajně kvůli neshodám odpovědných vedoucích projektu ohledně volby typu vedení rakety při startu a jejich stabilizace za letu byl projekt velmi zpomalen, protože se zbytečně testovaly četné verze s různým počtem tangenciálních trysek. Nakonec byla na základě výsledků střeleb stejně vybrána verze velmi podobná sovětské předloze, jen lehce vylepšená. Údajně byla k dispozici také dýmová verze rakety, ale její fyzickou existenci se zatím nepodařilo prokázat.
Balení raket – dřevěná bedna 92 x 46 x 34cm s 8ks raket o celkové hmotnosti 75kg
Počet vyrobených vrhačů raket – cca 25ks krátké a ?ks prodloužené verze
Vrhače byly instalovány na vozidla typu – Opel Maultier (Sd.Kfz.4/1 - 8cm Raketen Vielfachwerfer auf Panzerwerfer 42) – 13ks?, Somua MCL (8 cm Vielfachwerfer auf m.gep.Zgkw. Somua S303 (f) – 6ks?, Somua MCG (8 cm Vielfachwerfer auf m.gep.Zgkw. Somua S307 (f) – 6ks?, Unic TU1 (8 cm Vielfachwerfer auf m.gep.Zgkw. U305(f) - ?ks?
Raketomety využívaly jednotky – raketometná baterie SS 521, raketometná baterie SS 522, 10./Pz.Art.Rgt. 155 od 21. tankové divize, Artillerie Regiment 1716 z 716. Infanterie Division, Wehrmacht 7th Panzer Division v Pomořansku
Místa nasazení raketometů – na východní frontě (Kursk 1943, Narva a Kuronsko 1944), ve Francii (Normandie, Lion-Sur-Mer v dubnu 1944), ve Slezsku (Breslau koncem 1944), ve Východním Pomořansku (březen 1945) a v bojích o Berlín
Zkrácená historie raketometné baterie SS 521 (SS-Vielfachwerfer-Batterie 521)
Baterie byla zformována mezi březnem a květnem 1943 v Lanlingenu. Vyzbrojena byla jedním 75mm protitankovým kanónem a čtyřmi 8cm vícenásobnými raketomety s municí. Raketomety byly vyrobeny v Brně, umístěny na vozidla Opel Maultier Sd.Kfz.4/1 a vybaveny raketami vyráběnými ve Vsetíně. Baterie byla dána do podřízenosti II. tankového sboru SS. Nasazována byla vesměs v součinnosti s raketometným oddílem SS 102. Byla zkoušena i v bojích proti partyzánům, ale s malými úspěchy. V létě se zúčastnila bitvy u Kurska. V říjnu se baterie vrátila do Lanlingenu, kde byla vybavena dalšími raketomety.
V dubnu 1944 byla odvelena na Narvu, kde byla nasazena v rámci III. tankového sboru SS. Baterie patřila mezi jednotky obklíčené v Kuronsku (tzv. Kurlandský kotel v Estonsku). V tomto z jihu a východu sovětskými vojsky a ze západu a severu Baltským mořem sevřeném kotli zůstalo od půlky října roku 1944 obklíčeno zhruba půl milionu německých vojáků včetně těch od raketometné jednotky. Tito byli zásobováni pouze po moři díky německé Kriegsmarine. Poté, co raketometná jednotka spotřebovala všechnu munici, byla dělostřelecká výzbroj zničena a mužstvo následně bojovalo jako pěchota. V Estonsku se proto na aukcích vyskytuje dost beden od těchto raket s kódem „dov“ – Vsetín. V polovině ledna 1945 byli přeživší příslušníci jednotky evakuováni a v Lübbingenu z nich byla sestavena obnovená baterie. Ta byla zřejmě vyzbrojena deseti raketomety a v únoru odeslána do Slezska na frontu na Odře, kde působila v rámci V. horského armádního sboru SS, několikrát i pod velením raketometného oddílu SS 506. Následně byla v bitvě o Berlín v květnu 1945 baterie zcela zničena.
8cm Vielfachwerfer auf SPW Somua S303 (f) of the 10./Pz.Art.Rgt. 155 of 21. Panzer Division at Lion-sur-Mer in April,1944:
Kromě verze raket 8cm R-Spr.Gr do raketometu byly ve druhé polovině roku 1944 ve Vsetíně a také v Detoně u Slavičína v Bohuslavicích vyráběny jejich verze pro letecké použití. Šlo o prakticky shodné provedení rakety (stejná trhavá hlavice, stejné rozměry i hmotnost, dokonce i stejný způsob vedení rakety vodicími kolíky), ale namísto komplikované boční iniciace ve vodicím kolíku byly opatřeny elektrickým iniciátorem s vodiči vedenými skrz centrální trysku raketového motoru. Tyto rakety se následně instalovaly pod křídla letounů FW 190 do jednoduchých dřevěných vodicích konstrukcí po 6ks na každé straně letadla. Na západní frontě se s nimi spojenci údajně poprvé setkali až 1.ledna 1945 v Nizozemí u vesnice Asch, kde došlo k havárii německého letadla s touto výzbrojí. Podle značení uvedeného v armádním reportu byly v tomto případě použity rakety sestavené právě v Detoně v Bohuslavicích. Nicméně existují i fotografie a analýza zcela stejného provedení letecké rakety, sestavené podle kódu ve Vsetíně.
Z raketových motorů M8 dělostřelecké rakety R8 (8cm R-Spr.Gr) byly v úplném závěru války připravovány a testovány letecké protitankové salvové rakety Panzerblitz. Tovární sestava prvních Panzerblitzů probíhala v polských Gliwicích a testování na leteckém polygonu Zendek (Erprobungstelle Udetfeld) blízko Katowic. Původní trhavá hlavice byla nahrazena bojovou hlavicí z německé osvědčené protitankové střely Panzerschreck (v překladu „Pancéřový běs“) a ve vzorkovém měřítku pravděpodobně také dalšími speciálními typy kumulativních hlavic (viz. níže testy hlavic 8 - HL s elektrickými zapalovači).
Na počátku roku 1945 se z důvodů sovětské ofenzívy na východě Polska výroba/sestava prvního Panzerblitzu přesunovala do protektorátu (pod odpovědnost továrny v Brně), kde byly pro výrobu rovněž zatím dobré podmínky (byly zde zkušenosti s výrobou motorů 8cm raket - výrobce trubkových zrn TPH v Semtíně (válečný kód sem), montáž zapalovačů a kompletace raket 8cm R-Spr.gr ve Vsetíně v raketometném i leteckém provedení (válečný kód dov), sestava leteckého provedení standardní (6,9kg) a příprava odlehčené (6kg) verze v Bohuslavicích (válečný kód boh), výroba některých dílů pro Panzerblitzy v Holýšově a také vývojové a konstrukční kapacity (do Příbrami zadána kompletace 200ks Panzerblitzů, ve Vsetíně testování různých typů hlavic, v Brně dozorováno ve Waffen Akademie SS).
Naštěstí pro spojence již žádný Panzerblitz nebyl opravdu masově vyráběn, v dostatečném množství dodán bojovým jednotkám a efektivně nasazen v boji. Probíjely totiž pancíř všech v té době používaných tanků. K prvnímu bojovému nasazení Panzerblitzů došlo od října do prosince 1944 na východní frontě. Koncem ledna 1945 je k dispozici 2500 ks Panzerblitzů, výrobní program dostává nejvyšší prioritu a je požadováno navýšení výrobní kapacity na 18000ks měsíčně, což se v únoru v Protektorátu prakticky podařilo splnit. Plán na březen byl navýšen na 50000ks s tím, že výrobu je z Protektorátu nutné také přesunout, tentokrát do Dachau. V té době již ale byl německý průmysl v totálním rozkladu a nebyl schopen zásobovat hroutící se německou armádu. Takže i když byly nějaké Panzerblitzy vyrobeny a připraveny, buď se nedostaly k jednotkám, nebo jednotky stejně neměly dost leteckého paliva a nebo nebylo dost vypouštěcích zařízení. I to málo, co se dostalo do bojového použití, ukázalo na vysokou efektivitu a účinnost těchto zbraní proti tankům - tank se prakticky vždy ihned po zásahu vzňal a nezřídka i vybuchnul. Jelikož piloti Luftwaffe museli útočit z relativně malé vzdálenosti (max. 200m) a výšky, mohli být troskami ohroženi. Takže bylo žádoucí zavést lehčí a rychlejší verze Panzerblitzů, než ty na bázi 8cm raket.
Ve Vsetíně byly tyto Panzerblitzy P.B. 4322/M8 patrně také kompletovány z dovážených hlavic Panzerschrecků z jiných výrobních závodů a prokazatelně testovány. Po válce byly ve Vsetíně vyráběny vylepšené zapalovače z Panzerschrecku pro použití v náboji pro Tarasnici T-21.
Panzerblitz P.B. 4322/M8 bez balistické kukly
Panzerblitz P.B. 4322/M8 s balistickou kuklou
Kromě toho byly ještě koncem roku 1944 na střelnici vsetínské zbrojovky testovány, osazené na motorech z 8cm R-Spr.Gr a pod označením 8cm R- HL, vzorkové hlavice z Příbrami, které byly zajímavé použitím elektrických zapalovačů Z 66. Podle záznamu z testů všechny hlavice, které zasáhly 10cm silný pancíř, tento spolehlivě probily.
8cm R- HL hlavice
Pro úplnost si uvedeme, že existovaly i Panzerblitz II HL (konec března 1945) a Panzerblitz III, které používaly motor z letecké rakety R4M Orkan a různé typy kumulativních hlavic. Nemáme žádný důkaz o tom, že by byly ve Vsetíně testovány pozdější verze Panzerblitzů na bázi raketových motorů z rakety R4M. Přesné určení všech typů těchto raket zatím nebylo uspokojivě zpracováno.