3. Jablůnka – Od okupace nacisty až konec 2.SV (3/1939 -5/1945)

3J2 Letecké signální náboje (rakety) ráže 34,5 mm
Jde o stejné typy nábojů, jaké byly vyráběné pro potřeby československé armády před válkou. Hlavním zákazníkem během války byl Slovenský štát. Z Jablůnky byly expedovány různé typy nábojů vz.36 - světelných i dýmových s padáčkem. Nejčastěji šlo o varianty s jednou světlicí (bílá, červená nebo zelená), s barevným deštěm světlic (bílý, červený nebo zelený), a o žlutý, fialový nebo zelený dým s padáčkem. Nábojnice byly mosazné o délkách 145 až 220mm, nakupované například u firmy Čermák Praha.

3J3 Signální náboje (rakety) ráže 26,5mm
Jde o stejné výrobky, jaké byly vyráběny pro potřeby československé armády před válkou. Hlavním zákazníkem během války byl Slovenský štát. Nejčastěji vyráběné typy nábojů byly vz.36 bílá osvětlovací, vz. 36 červená, dále deště (bílý, červený a zelený) a také dýmy s padáčkem (fialový dým nebo žlutý dým). Nábojnice byly mosazné v délkách od 60mm do 175mm. Náboje zabavené v československých skladech německým výzbrojním úřadem byly v hojné míře využívány Němci na východní frontě, takže je tam občas nacházejí hledači s detektory kovů. Na náboje byl také vydán německý předpis pro jejich používání.

3J4 - Osvětlovací náboj německého provedení Leuchtpatrone 41 - typ 1
Po zahájení války se Sovětským svazem začalo Německo rychle využívat kapacity pyrotechnických továren na podrobeném území a také Velínskému se podařilo získat zakázky na osvětlovací náboje německého provedení Leuchtpatrone 41. V této době byl ještě relativní dostatek barevných kovů, takže nábojnice byly vyráběny z hliníku (Ausführung B - Aluminium) a do Jablůnky byly dováženy minimálně od výrobců s válečnými kódy ffb (Louis Vetter, Tuben und Metallkapsel Fabrik, Nürnberg) a auj (Monheimer Ketten- u. Metallwaren-Industrie Poetz u. Sand, Monheim-Duesseldorf). Výrobní/laborační kód Jablůnky za války byl bmq. Zpočátku byly laborované světlice značeny pouze stylizovaným logem Velinského (granát složený z písmen JVJ - Jaroslav Velinský Jablůnka). Doba hoření světlice byla minimálně 9 sekund a výškový dostup minimálně 80m. Měsíční výroba dosahovala v roce 1941 kolem 40000ks.

3J5 - Osvětlovací náboj německého provedení Leuchtpatrone 41 - typ 2
Po počátečních úspěších ve válce se Sovětským svazem začalo Německo pomalu ztrácet dech a nejpozději od roku 1942 mělo nedostatek barevných kovů, takže nábojnice původně vyráběné z mosazi nebo z hliníku (Ausführung B - Aluminium) byly rychle nahrazovány ocelovými lakovanými (Ausführung C - Stahl). Dodávaly se balené po deseti kusech v papírových krabičkách. Výrobní kód Jablůnky za války byl bmq a v tomto případě byla prováděna nejen laborace dovážených nábojnic (například od Čermáka kód kww), ale také probíhala jejich vlastní výroba v Jablůnce se dnem nábojnice označeným kódem bmq. Zápalky dodával Wassag. Doba hoření světlice byla minimálně 9 sekund a výškový dostup minimálně 80m. Měsíční výroba dosahovala v roce 1943 kolem 150 000ks a v roce 1944 již kolem 275 000ks. Při měření dostupu světlic bylo třeba kontrolovat rychlost větru a k tomu v Jablůnce sloužil původní německý anemometr od firmy R. Fuess - Berlin Steglitz na fotu.

3J6 - Osvětlovací náboj německého provedení Leuchtpatrone 41 - typ 3
Po počátečních úspěších ve válce se Sovětským svazem začalo Německo pomalu ztrácet dech a nejpozději od roku 1942 mělo nedostatek barevných kovů, takže nábojnice původně vyráběné z mosazi nebo z hliníku (Ausführung B - Aluminium), následně nahrazené ocelovými lakovanými (Ausführung C - Stahl) byly nahrazeny ještě více ošizenými nábojnicemi s ocelovým dnem a alobalem potaženým papírem (Ausführung E - Al-pappe). Výrobní kód Jablůnky za války byl bmq. Nábojnice dodávala například firma Čermák Praha (Czermak Prag - válečný výrobní kód kww - viz. štítek z ledna roku 1945 nalezený na obj.15) nebo na úplném konci války zatím neurčený výrobce s kódem ppx. Těsně po válce byly zbytky válečných dílů v Jablůnce využity k výrobě signálních nábojů s tzv. nábojnicí lepenkovou s folií hliníkovou. Doba hoření válečné světlice byla minimálně 9 sekund a výškový dostup byl minimálně 80m.

3J7 - Osvětlovací náboj německého provedení Leuchtpatrone 41 - typ 4797

Koncem války bylo Německo zcela vyčerpané, nastal kritický nedostatek barevných i železných kovů, takže nábojnice původně vyráběné z mosazi nebo z hliníku (Ausführung B - Aluminium), následně nahrazené ocelovými lakovanými (Ausführung C - Stahl), a ještě později nahrazené papírovými s hliníkovým potahem (Ausführung E - Al-Pappe) byly nahrazeny typem 4797 s ještě více ošizenými krátkými ocelovými nábojničkami No.7. Výrobní/laborační kód Jablůnky za války byl bmq. Doba hoření světlice byla minimálně 9 sekund a výškový dostup byl nepravidelný, kvůli zkrácení nábojnice o více než 2/3 její délky. Pouzdro vnitřní světlice z hliníku bylo nahrazeno zinkovým, které volně trčelo z krátké nábojničky. Je obdivuhodné, jak bravurně Němci řešili surovinový nedostatek do poslední chvíle. Trvanlivost takového náboje byla asi nevalná, ale vzhledem k jejich předpokládané okamžité spotřebě na frontě to nevadilo. Po válce zbylo v Jablůnce ještě řádově 650 tisíc kusů nepoužitých nábojniček Kurzkartusche No.7 Lg. 25mm, ale postupně byly zlikvidovány, protože pro ně již nebylo dalšího využití.

3J8 Dýmovnice typu RSZ 160 Orange (Rauchsichtzeichen 160 Orange)
Jde o německou dýmovničku s oranžovým dýmem, která byla používaná v německých tancích k signalizaci a také ji měli v soupravě pro případ havárie piloti Luftwaffe k nouzovým signálům. Její výroba probíhala určitě v letech 1942 a 1943 a jednotlivé dodávky byly v desítkách tisíc kusů. Pravděpodobně měla být vyráběna i její větší varianta RSZ 350 (minimálně vzorky v roce 1942), ale nejsou k tomu konkrétní doložitelné důkazy. Poválečná jablůnecká dýmovnice DA-600 nese dost podobných znaků s dýmovnicí RSZ 350 (průměr, stejné víčko ap.). Po válce byla RSZ 160 vyráběna pro potřeby armády a sloužila jako předloha pro první dýmovničky DA-60.

3J9 Letecké odvrhovací dýmovnice Abwurfrauchzeichen Rot Ln 24 655
Jedná se o německou dýmovnici, která byla vyhazována z průzkumných německých letadel ve směru blížících se sovětských tanků. Vlastní jednotky tak věděly, z které strany přijde útok a mohly se připravit či přeskupit. Při shozu z výšky kolem 500m vytvořila ve dne na dobu 1-3 minuty barevný chvost, viditelný až do vzdálenosti 3km. Existovaly i jiné barevné varianty, ale jejich výroba v Jablůnce není doložena. Základní parametry dýmovnice jsou 210mm délka, 86mm průměr a vážila kolem 960g. Do funkce byla uvedena cca za 1,5 vteřiny po odšroubování a vytržení červeného kloboučku třecího zapalovače.

3J10 Slož pro letecké bodové signalizátory Bodenmarkierungskörper Mark 3B
Jedná se o těleso z kartonu naplněné upěchovanou složí BB a hořící cca 5-6 minut s červenou barvou plamene. Bylo dodáváno do Slezska německé firmě Erich Wildner, která z nich kompletovala výrobek Mark 3B pro Luftwaffe. V případě potřeby byly signalizátory shazovány v AB kontejnerech z průzkumných a naváděcích německých letadel po několika kusech a s různě nastavenými časovanými zapalovači. Ty zajistily delší dobu osvětlení cílové oblasti, běžně i půl hodiny. Vyznačovaly místo a směr bombardování. Při shozu kontejneru se tento nejdříve otevřel, vysypaly se z něj signalizátory a prohnuté placky na lanku odporem ve vzduchu zajistily odjištění zapalovače Dopp Zd 41A nebo LZtZ 67. Po dopadu na zem zapalovač podle typu zapálil slož hned nebo s nastaveným zpožděním. Ve spodní části signalizátoru se nacházelo počinové tělísko Kl Zdlg 34 s rozbuškou, které po dohoření slože BB vybuchlo. V noci a při dobré viditelnosti bylo červené světlo z letadla vidět až na vzdálenost kolem 150 km. Existovaly i jiné barevné varianty, ale jejich výroba v Jablůnce není doložena. Základní parametry kartonového tělesa se složí jsou 230mm délka a 80mm průměr, u celého signalizátoru je 350 mm délka, 85 mm průměr a vážil kolem 3,2 kg.

3J12 Počinové náložky do leteckých pum Übertragungsladungs Ring a Voll
Jedná se o vylisovaná tělíska z trhaviny kyseliny pikrové, která zajišťují přenos detonace ze zapalovače letecké pumy na její hlavní náplň. Ta bývala laborována většinou méně citlivými výbušninami, ke konci války i velmi znečištěnými trhavinami a navíc s vysokým obsahem náhražkových surovin, takže k nastartování potřebovala pořádný impuls. Práce s kyselinou pikrovou byla nepříjemná hned z několika důvodů - její prach barví vlasy i kůži dožluta, dělá hořkou pachuť v ústech, a navíc občas při lisování vybuchla. Vylisovaná tělíska se balila do jemného papíru a parafinovala nebo lakovala. Z Jablůnky byly náložky dodávány k adjustaci leteckých pum - před vložením zapalovače se do bočního otvoru vložily nejprve náložky typu Voll, pak Ring a nakonec se upevnil zapalovač pumy. Byly používány např. v pumách SC-50, SD-70, SC-250, SC-500 a dalších.

3J13 Ženijní náložky 100gr Bohrpatrone 28
Jedná se o lisované náložky z kyseliny pikrové, skládané ze dvou částí. První část je prostý válcový výlisek a druhá část je v přední části opatřená kovovou závitovou paticí (Ankermutter) na zašroubování zapalovače s rozbuškou. Kovová patice byla příčinou problémů při lisování, které občas skončily výbuchem a zničením lisovadla, aniž by se muselo jednat o sabotáž. Po lisování se obě části slepily dohromady, zabalily do papíru, přes patici se nalepila záslepka a celá náložka se vymáchala v parafínu kvůli odolnosti k vodě. Následně byly náložky používány k trhacím destrukčním pracím nebo k adjustaci například protipěchotních betonových min Stockmine 42,43,44 s nástražným drátem.

3J14 Výbušky vz. 95/26 (Kanonenschlage M 95/26)
Jedná se o imitační výbušky pro výcvik vojsk, které konstrukčně pamatují ještě doby Rakousko-Uherska, a které byly v Československu modernizovány v roce 1926. Jde o papírové válcové náložky plněné černým prachem a zapalované s pomocí vestavěné papírové zápalnice. Kvůli odolnosti byly máčeny celé v parafínu. Pro snadnější otevření části se zápalnicí byla opatřena odtrhávacím motouzem a pro přenášení nebo zavěšení bavlněnou stuhou.