4. Uherský Brod – Poválečná obnova výroby (5/1945 – 1950)

4U1 Zestátnění, ustanovení národního správce a hledání výrobních programů - sestava MG-17 pro SSSR

Ihned po skončení války byl, dílem šťastných okolností a dílem prozíravosti vedení podniku v době války, uherskobrodský závod v relativně neporušeném stavu a s připravenými programy pro zahájení civilní mírové výroby - vzduchovek, sportovních a loveckých zbraní. Po válce ale nastal všeobecný chaos a vláda v čele s prezidentem Benešem si byla vědoma potřeby zachovat klíčové podniky a odvětví (pěněžnictví, těžký průmysl, doly, zbrojovky…) pro další chod republiky, což bylo řešeno vytvořením Komise pro znárodnění průmyslu. Již v srpnu 1945 bylo pod národní správou 9045 podniků a firem s celkově cca jedním milionem zaměstnanců, včetně uherskobrodské zbrojovky. V těchto závodech byly jmenovány závodní rady a byli do nich dosazeni národní správci, kteří v první řadě zjišťovali rozsah válečných škod a následně dělali kompletní inventarizaci majetku a vybavení. Již v létě roku 1945 se rozběhla výroba první série vzduchovek ČZ 236, následovaná v roce 1947 zjednodušenou řadou ČZ 800 až ČZ 803. Vyráběna byla také vojenská výcviková vzduchovka vz. 35/46 a její následná verze vz.47 (v podstatě zjednodušená a vylepšená strakonická vzduchovka vz. 35, výcvik s ní měl připravit na ovládání vojenské pušky vz. 24 a vzduchovka jí je vzhledem a ovládacími prvky velmi podobná). Již od začátku roku 1946 se začalo pracovat na nových výrobcích – nových typech vzduchovek, sportovních, loveckých i vojenských zbraních. V tomto období jasně převažovala civilní výroba a vojenská výroba obnášela jen nějakých 5% objemu výroby. V letech 1946 až 1949 se vyráběl také komerčně úspěšný brokový automat ČZ 241 v ráži 16 a následně 12 i 20. Byly vyráběny také malorážkové kulovničky ČZ 242, pár kusů vzorků brokových a kulobrokových kozlic a v malém množství spousta dalších typů civilních zbraní. A po roce 1948, z důvodu politických změn v Československu a také rostoucího napětí mezi východem a západem, dochází k obnově některých vojenských programů (oprášení a úprava úspěšné předválečné konstrukce samopalu konstruktérů Myšky a Holíka pod označením samopal ČZ 247 ráže 9mm Luger (Model 015) a jeho klon ČZ 347 v sovětské ráži 7,62x25mm, testy samopalu vz. 48 transformovaného později do samopalů 23/25 (9mm Luger) a 24/26 (konverze na sovětský 7,62x25mm), výroba článků nábojových pásů pro kořistní německé zbraně MG 131 a MG 151/20). Poválečné přidělené výrobní kódy (ca od poloviny roku 1948) byly u uherskobrodského závodu she a u strakonického závodu rid. Brodecká továrna vyrábí hlavně zbraní i pro strakonický závod. Přibližně kolem roku 1950 již nastává velmi silný tlak na příklon zbraní k sovětským standardům, ale sdílení informací ze sovětské strany je tak mizivé, že to vývoje zbraní v Československu zatím jen málo ovlivní (neví se, co budou nové standardy). Situace se později radikálně změní po vytvoření Varšavské smlouvy (dnes paktu), takže spousta již udělané poválečné vývojové práce přijde vniveč a zbraně je nutno překonstruovat na sovětské ráže a přístupy. Více o některých výrobcích viz. v dalších záložkách.

První výrobek továrny po válce byl překvapivě vojenský - německé kulomety MG-17. Sovětská strana jich chtěla vyrobit několik stovek kusů ze skladových zásob dílů v brodské továrně, jako součást válečné kořisti, protože pro ně to byl všechno německý majetek. Kulomety byly vyrobeny a předány.

4U2 Výroba vzduchovek a vzduchových pistolí

Po osvobození nastalo krátké období euforie a chaosu, které ale rychle pominulo a vedení republiky si uvědomilo, že je třeba co nejdříve zajistit co nejvyšší zaměstnanost obyvatelstva. Proto byly nastaveny takové mechanismy, aby se maximálně využilo vybavení, zkušeností i zásob materiálů velkých a středních podniků. Ve zbrojovce v Uherském Brodě se logicky také oprašovaly projekty z prvních let války a civilní výrobky již vyvinuté během války. Šlo o vzduchovky ČZ 235 a hlavně o jejich zjednodušené variace ČZ 236, které byly vyráběny ve velkých počtech. Již v létě roku 1945 se rozběhla výroba první série vzduchovek ČZ 236, následovaná v roce 1947 ještě více zjednodušenou řadou ČZ 800 až ČZ 803. Vyráběna byla také vojenská výcviková vzduchovka vz. 35/46 a její následná verze vz.47 (v podstatě zjednodušená a vylepšená strakonická vzduchovka vz. 35, výcvik s ní měl připravit na ovládání vojenské pušky vz. 24 a vzduchovka jí je vzhledem a ovládacími prvky velmi podobná). Dále šlo o vzduchovou pistoli ČZ 238. Již od začátku roku 1946 se začalo pracovat na nových výrobcích – nových typech vzduchovek, sportovních, loveckých i vojenských zbraních.

4U3 Brokový automat ČZ 241 a vzorky brokových dvojek, kozlic a kulobroků

V letech 1946 až 1949 se vyráběl také komerčně úspěšný trojranový brokový automat ČZ 241 v té době nejoblíbenější ráži 16/65mm a následně v brokové ráži 12 i 20. Jeho zajímavost vyplývala z toho, že zaplnil na trhu díru mezi běžnými typy brokovnic a těžkými pětiranovými automaty. Pouzdro zbraně se zpočátku vyrábělo ze zásob válečných vrtulí z vysokopevnostních hliníkových slitin a hlavně prvních sérií také z materiálu nespotřebovaného na válečnou výrobu hlavní pro kulomety MG 131. Celkem bylo vyrobeno kolem 18000ks těchto automatů a když jejich výroba skončila kvůli uvolnění kapacit pro vojenskou výrobu, bylo to pro mysliveckou komunitu zklamání. Kromě toho byly vyráběny vzorky brokových dvojek, brokových kozlic i kulobroků v rámci přípravy nových produktů do budoucna. Většina vzorků nebyla určena na prodej, ale na odzkoušení myslivci za účelem sběru zkušeností a námětů na vylepšení.

4U6 Výroba článků nábojových pásů pro německé letecké kulomety MG 131

Až do roku 1950 byly vyráběny články pásů pro německé letecké kulomety MG 131, které byly za války i po válce vyráběny zbrojovkou ve Vsetíně. Po válce byly nábojové pásy třeba pro tyto kořistní německé zbraně zavedené v československé armádě a také pro akci Hagana - viz. odkaz Vsetín 4V4. Další podniky vyrábějící na našem území tyto články byly Knöbel Volary (po válce) a zbrojovka ve Vsetíně (za války).

4U7 Opětovný rozjezd vojenské výroby - otočné samopaly ČZ 247

Již v roce 1946 zadala vojenská správa požadavek na vývoj samopalu pro obnovenou československou armádu, který prakticky splnilo řešení ideově vycházející z kulometné pistole ČZ 1938 kontstruktéra F. Myšky, doplněné o možnost měnit orientaci zásobníku ve zbrani (pro nošení a běžnou manipulaci směřoval zásobník k zemi a při potřebě snížení siluety ležícího střelce se dal vyklopit do vodorovné polohy). Česká zbrojovka v Uherském Brodě v letech 1948 až 1949 sériově vyráběla v ráži 9mm Parabellum (označován jako ČZ 247 nebo vz.47 nebo později pro export jako samopal 015) a celkem bylo vyrobeno kolem 10800ks. Kromě toho byly vyrobeny vzorky samopalu upravené na sovětský standard - náboj 7,62x25mm (označován jako ČZ 347 nebo vz.48 nebo ČZ 48). Armáda nakonec tento samopal do výzbroje nezavedla. Našel ale uplatnění v Lidových milicích a byl rovněž exportován např. do Bolívie a do Nigérie.

4U8 Výroba samopalů vz. 48 A/B (23/25)

Požadavek vojenské zprávy na zavedení nového samopalu do výzbroje nejlépe splňoval samopal ČZ 447 ráže 9mm Parabellum (čs. náboj vz.48), takže byl v srpnu 1948 pod označením Samopal vz. 48a (s pažbou pro pěchotu) a vz. 48b (se sklopkou pro výsadkáře) zaveden do výzbroje. Později byly samopaly přejmenovány na Sa 23 (pádlo) a Sa 25 (sklopka). Od roku 1948 do roku 1951 bylo vyrobeno přes 200 000ks těchto samopalů, k nim mnoho set tisíc zásobníků na 40 nábojů, tisíce zásobníků na 24 nábojů, dále mnoho hlavní pro střelbu cvičnými náboji, vytěráků a náhradních dílů. V roce 1951 došlo v rámci unifikace výzbroje východního bloku k jejich překonstruování na sovětský standardní náboj 7,62x25mm.